Rty

Moje milá,
při rozchodu jsi mne políbila.
Zůstal jsem po Tvém polibku stát,
zapomněl na svět, na naši hru,
na Šeherezádu i na vezíra,
na mé tváři začala jsi hřát.

Nádherný večer nám odplynul
a je to snad množstvím vína
a k tomu pozdní nocí asi,
že jsem tady sám na prahu Duina
a mé rty marně hledají Tvé vlasy.

Tvé plné rty jsou kouzelné.
Myslím jen na ně a půjdu s nimi spát.
Mazlit se se mnou budou až do rána,
neusnu a přesto se mi budou zdát
a nebudu chtít bez nich vstávat.

Ráno pro mne kruté bude.
Dříve, než se probudíš,
musím smýt Tvé stopy rudé
z obou tváří i ze dlaní,
a zapomenout sen.

Ke svým rtům už máš plnou moc,
však proč Tě pálí, netušíš.
Vždyť líbaly se po celou noc.
Snad mi je vrátíš,
až přebolí.
.