Nechtěný návrat...

A tak to přišlo...
on oběvil se náhle
i když slunce vyšlo
je moje srdce sprahlé.

Já hned neznaje příčinu
tolik bál se o ni
před sebou temnou vidinu
tak bál se že přijdu o ni.

Nebylo spojení,nebylo jistoty
jak tolik trápil se
zas upadal do sloty
však bylo proč báti se.

Vše není zkončeno
stále tu obchází
má prý už zbaleno
přec neklid mně provází.

Já stále ji miluji
a tak musím věřit jí
a dál o ni bojuji
on chce se sejít s ní.

Jak zkončí onen boj
kdo z nás ji vyhraje
kdo z nás má lepší zbroj
tím trápím se lehaje.

Já chtěl být zase s ní
že prý teď nejde to
jsem bez ní tolik dní
a víc a víc bolí to.

Tak trpím a stýskám si
bez ní a sám tu jsem
zbývají dopisy
a spojení mobilem.

A tak stále čekám
a není mi do zpěvu
marně její ruku hledám
smutek je nejhorší k večeru.

Jak vše to dopadne
kde jsou tomu hranice
kdo s ní dál zůstane
čí konečná stanice...

Jak dlouho to vydržím?
když duše krvácí
jak dlouho bude s ním...
když stále se navrací...

vladyka xxx