Bolest

Slunce už pro mě navždycky zapadlo
a mě přání poslední pro teď napadlo.
Chtěla bych vrátit čas o pár dní,
tam kde slovo my se říci smí.

Avšak dnes je dnes a to nezměním,
ale přání mé se uskuteční se setměním.
V tom snu mě držíš v náruči své
a já cítím,jak něžně buší srdce tvé.

Tu píseň lásky a budoucích časů,
píseň srdcí našich a hlasů.
S ránem sen se rozplyne jak dým,
já zas propadám trápením svým.

Vím,žě takhle dál to nesmí být.
Stejně tak ale vím,že nejde teď žít.