MILUJU TĚ! (A nechci!)

V trávě opřená o strom sedím,
a myšlenky tiše mi proplouvají.
Na modré nebe zoufale hledím,
závidím párům, kteří se milují.

Ano, opět jsem to nezvládla,
zase je pánem mých myšlenek on.
Bohužel jsem se neubránila,
je pozdě, zazvonil poslední zvon.

Ovládání mi nejde,
sama to moc dobře vím.
Co na tom sejde,
když to ani nezkusím.

Nemyslet na Tebe-to bych chtěla,
lhostejný abys mi byl.
Strašně nenávidět bych tě měla,
chápu, je to jen omyl.

A tak se jen dívám,
slunce mě po tváři hladí.
Nostalgii teď mívám,
nenávidím páry, kteří se "mají".

Kteří se našly,
tiše jim závidím.
Tak hodit si mašli,
přes slzy nevidím.

Tak hrozně, hrozně moc,
s Tebou bych být chtěla.
Jako nekonečná noc,
jak droga, co do těla vjela.

Chci zapomenout,
od myšlenek na Tebe se odprostit.
v klidu Tě minout,
s odlehčením Ti odpustit.

Ale to nejde,
potíž je totiž v tom,
že co se do mě vejde,
že tak moc jak hrom...

MILUJU TĚ!

...A vůlí to nezměním...