Dopis . . .

°°

Milá!

Už dávno Ti chci napsat pár řádků
Ale soustavný neklid
a i dost omšelý smutek
s chronickou nostalgií
mi v tom neustále bránil . . .
(Vím . . . zmohl jsem se na chabou výmluvu
kterou si nezasloužíš . . . )

Že Tě miluji - jistě už dávno víš
(zní to tak obyčejně . . . )
Vyznání ale může být i prosté
Jsi jedna z těch vzácných bytostí
co umí bez výčitek čekat i odpouštět
(dnes tak vzácné vlastnosti jedné ženy)
Zpočátku se mi zdálo že je to jen pouhá hra
křísil jsem a vzápětí zase ničil Tvé naděje
(ubohý cynik - spíš kyónem zůstal jsem . . .
v bláhové naději,že mezi sebe vezmou mě kynikové)
Tvé očekávání jako pouť na Golgotu . . .
. . . tys však trpělivě šla svou cestu vzhůru dál
vzdálena vší beznaděje ač sama v sobě cizinkou
teď rozhlížíš se z vrcholu
a udivena velebnou krásou
usedáš na samý okraj Božského rovu.

Bez závratě z propastné hloubky
shlížíš obrazy ve vodním zrcadle
tam v propastné hloubce vidíš slunce i oblohu
obdivuješ kouzelné tvary oblaků
někde mezi nimi je i obraz
Tvého nachýleného těla i udivené tváře
obé splývá se vším co je tak přirozeně krásné
a do Tvé mysli vniká paradox předsudků
v nichž není kraje ani konce
zaplavuje Tě úžas ze sebe samotné i ze všeho
co někde je ztraceno
při dolním okraji zrcadlící plochy
co vine se bez času mezi všemi horizonty
aniž se kdy ztrácí . . .

Ano psát je půvabné když řadíš slova
jako když páry řadí se k tanci za zvuků mantry: - Ó m -
věčný souzvuk počátků vede Tě na samý práh věčnostni
zatímco ústa rozjitřena chutí líbat
šeptají nápěvy dávných chorálů
nad hlavou krouží velký pták a v rozepjatých perutích
jakoby chtěl všechno obejmout a uchovat
pro dobrou víru v zrcadlení času
poznáš a pochopíš na toku oné velké řeky
vše co uchováno je ve všech proměnách tvoření
a nazývá se Láskou . . .

Vidíš
Pár řádků o něčem co možná i není
Ptáš se: - Kde jsem to byla . . . ? -
a já odpovídám:
- Byla jsi se mnou . . . nevěříš . . . ?

°