Nemocniční...

V poloze, kdy fakt hnout se nejde
pocit máš, jako když slunce zajde.
Vnímáš tu vzdálenost jeho ledových očí
a přitom pocit máš, že zem se točí.

Ubíjí tě vzdálenost vašich dvou duší
a přitom dobře víš, že on nic netuší.
Co k němu cítíš, jak ho máš ráda,
bojíš se, že on nastaví ti jen záda.

Nechceš víc než opravdu poznat jeho nitro
a někdy v budoucnu říct mu dobré jitro.
Nečekáš polibky,doteky ani žádné něžnosti,
toužíš jen poznat ho ve chvílích těžkostí.

Cítíš někde tam uvnitř, že jste jeden
s ním pocit máš, že z noci je den.
Vnímáš splynutí vašich dvou duší.
A co on? Snad něco tuší...