Pocitová

Stojím,
nohy mě bolí těkavou bolestí,
hledám stín pod rozpálenou oblohou.

Hořím,
nedočkavostí,
až vrátíš se mi s krásou svou.

Bloudím,
v krajině vlastních snů,
kde představivost stává se zajetím.

Doufám,
že v rozpětí křídel dnů,
nenaleznem žádné prokletí.

Věřím,
že Ty jsi má jak já jsem Tvůj,
že Láska smrt i přežije.

Mlčím,
v propadlišti zrození jak Bůh,
který doufá, že lidskost tady je.

Nevím,
zda upínat je moudré,
hodné muži středních let.

Získávám,
co je tak svůdné
když Tě hladím po zádech.

Ztrácím,
naději, že budeš mou,
plačíc v noci pod peřinou.

Miluji,
jen Tebe jak Lásku svou,
v krajině stínů jsi hvězdou mou.