Zvonů monogram

Mám ten pocit
že tě vyssávám...

Chci se ještě jednou dotknout
kůry stromu
korunou listnatou až k zemi být obehnán
pod rozkvetlou třešní políbit
aspoň naposledy
jen jednou jedinkrát
zažít ten pocit máje
být opět v rozpacích
cítit a lítat
kol života kmenu
nad jílem kořeny roztančit
obejmout
a vzít tě tam
kam jen budeš chtít...

" Snílku
co by jsi neudělal
pro svou ženu."

" Já čechrám si vlasy větrem
a pozoruji
dálného obzoru rej
padajících květů
stromů
v červáncích poletujíc
od domu k domu."

" To víš
že mrknu
pod sebe
až tam budeš s ní."

" Jednou dlaní tisknete si ruku
a tou druhou
vrásčitou
nejbližší větev uchopíš."

" To víš
že to vyjde
věčně tady nebudu."

" Až možná
jednou
až si někdy vzpomeneš
prohledej kapes zákoutí
pod modrým nebem bez studu
jádra s kůrou pozvedni
a foukej
nech to osudu."

" Nehledej!"

" Vzal jsi mne už stokrát tam
kde jsem chtěla být
a v srdci
můj
tvůj monogram
zvony budou bít."

" Slyšíš?"

" Cé a eS "

" Co myslíš
jak to komu zní?"...