Osud?

Život nám bere, co kdysi dal,
v duši nám bolest způsobí,
je mu jedno, že nám to vzal,
on netrhá si vlasy.

Jizvu na duši, která se nezhojí snadno,
proč jen život nejde žít snadno,
osud nám do cesty překážky staví,
je jen na nás, jak si poradíme.

A je na něm jakou překážnu nám,
může dát takovou, že skočíme málo.
A lehce plujeme!
Náhle se objeví taková velká,
kolem trní,
musíme se odrazit silou,
když škobrtneme, tak na zemi ležím.
Ale dokážeme se zvednou!
Jenže když osud už nebaví s náma si hrát,
postaví nám překážku jako je Taxis,
neboli Taxisův příkop,
kterou přežijí jen nejsilnější,
ty slabší zůstanou na zemi.

My jsme jako kůň a náš osud je jedec,
jezdec věří nám, ale my se můžeme spolehnout jen sami na sebe.