Pro Lásku

Zkoušel jsem napsat básničku.
Měla být o lásce, kterou k Tobě chovám
a místo básně napsal jsem říkanku,
kterou celou noc si žbrblám.
Potají, potichu, vyšperkovat se ji snažím,
to abych zapůsobil na Tvé srdéčko.
Chci Ti říct, že nesmírně si Tě vážím,
jsi pro mě vzduch i světlo - dvě věci bez nichž nelze žít.

Oči Tvé jsou čisté a průzračné
 jak horský pramen.
Když jsem se do nich poprvé podíval,
rozžala jsi v mém srdci plamen.
Snést modré z nebe neumím,
ale udělal bych vše na světě, aby jsi byla vždy šťastná.
Vždyť co víc by si člověk mohl přát,
než mít někoho z celého srdce rád
kdo při něm bude v bouři i vichřici věrně stát.