Filozofie závislosti

Maso jsou jen ohněm zčernalé cáry
zapletené do svalů – jak ten její drdol
nebo taky ne – jsou volně
a bezmocně visí zcela závislé na její vůli.
Stačí pohnout hlavou a zapraští kosti
a do odlesků šíje se vznese prach mrtvého morku.

Cítím to, když je poblíž:
Tělo je jak sklo.
Bezatomá amorfní pralátka,
přechlazená tekutina žhnoucí neklidem
jako vosková figurína v počátku výroby
A pak stačí jen jediné – jediné COKOLI
a dokonalost se rozštěpí na miliardy střepů,
které drží při sobě jen jejím pohledem
setrvávám v bytí, pokud jsem vnímán!
Otočí se a monády mého těla se rozletí do nekonečna
čekajíc klidně ve vakuu na další pohled, slovo, COKOLI!