Miluji Tě !

°

Konec euforie
těch cest
protoulaných nazpaměť

Nad věžemi oblaka
a na zemi opadané květy
to z jara už tak bývá . . .

Vzpomínáš . . .
podvečer byl už chladný
Chtěla jsi mé dlaně
aby Tě mohly hřát
Se smíchem
svá drobná ňadra
jsi do nich schovávala
(Však neboj,vyrostou . . .)
šeptalas mi tiše
když mluvili jsme o dětech . . .

Teď po pokoji září svíce
na stole bílý ubrus
květiny ve váze
a Ty . . .
slavnostní úsměv
sama jen tak nalehko
škádlivě blížíš se
jako tenkrát bereš si mé dlaně
a pokládáš je tam
kde spolu zaseli jsme
na úrodný lán . . .

. . . L Á S K O ! ! ! . . .

volám ale slova v hrdle drhnou
tak nahlížím do Tvých rozzářených očí
abych jednou provždy si je pamatoval
i to, jak z dívky
pojednou se stáváš ženou
Tvé zázračné tělo objímám
. . . a do vlasů šeptám:
- Miluji Tě . . . miluji Tě . . . miluji Tě . . . -

°