Chybí mi odvaha

Čím dál tím víc strávím,
svůj čas přemýšlením,
snad o Tobě, co já vím,
a zbytečným modlením.

Modlid se jen k vůli Tobě,
za pohled pouhý,
nebudu lhát sama sobě,
život není až tak dlouhý.

Ale jak Ti jen říct,
že Tvé hnědé oči zmocnili se mě.
Jak pocity vyjádřit,
usměješ se a zatřese se země.

Srdce mé se zatřese,
sklopí stydlivý pohled můj,
má tvář červená se,
a já potichu kleju: Bože můj!

A toto se opakuje,
snad pokaždé, když vidím Tě.
Mé srdce kolabuje,
je mi horko, jak v létě na Krétě :o)

Jak zbavit se ale pocitu,
že na Tebe prostě nemám.
Horší, než zdolat mešitu,
toto asi vážně nedám.

...Ach jo, kdybych alespoň měla odvahu zkusit to...