MÚZA

...................................
Kéž bys tušil, co cítím v dotecích.
Kéž bys slyšel mé tělo naříkat,
když necítí chvění tvé po nocích,
ve snech loukami k tobě chci utíkat.
....................................
....................................
....................................

Slunce, i když paprsky nejiskří,
silou touhy snad umučím je k žáru.
Srdce v mém ňadru jen TOBĚ má múzo patří,
Celou mě poutáš v toužebném svém spáru.

Pavučiny z rána počínají vrhat stíny,
však tys můj princ přání prosebných,
bláznivý, snivý a tolik jiný.
Jen jeden pohled do oči tvých vražedných.
.........................................
.........................................

„2 dny, 3 roky.
Každým dnem jsi mi byl blíž a blíž.
A já to dokázala..
Poprvé jsem dosáhla cíle.
Mám Tě! Jsi můj.
Už víš, jak dlouho jsem toužila.
Chci, abys to věděl!
Jsi v právu.
Pyšně šeptám ti teď do ouška, že
nebylo to snadné.
Ale pro tebe, má lásko, můj poklade..
Obětuji tisíckrát delší soužení.
Bude-li to třeba.
Budeš-li to chtít.
Budeš-li čekat.“

Sněhu chladné polibky do mých bosých nohou,
již ustupují z intenzity, a poníženě úpí.
Co by také zmohly s holkou tolik bláznivou,
Jejíž bolest sotva snesitelnou city krásné tupí.