Poselství hvězdy

Poselství hvězdy

Uplakaný podzim
roní mé
slzy beznaděje
do rudých kaluží vína

Tančím na měsíci
a spouštím tam dolů
po stříbrných vláknech
malé pavoučky štěstí

Sednu si na kráter,
klátím nohama
a přemýšlím,
zdali na nebi existuje i ta má hvězda.
Vím, jak ji poznat
pulzující, zářivá
ale způli pohlcená tmou

Kdo jí navrátí její krásu,
kdo pochopí,
jak málo času zbývá,
než její záře pohasne navěky?
Jen další poloviční hvězda,
ztrácející naději.