Po ránu

Oknem vítr zavál,

Byl cítit letní vzduch.

Na kytaru kdosi zahrál,

Z povzdálí byl slyšet městský ruch.

Rozhrnula záclony,

Myslela že za nimi najde tebe.

V podstatě žádné změny,

Našla tam jen oceán a nebe.

Potichu snila o princi,

který rozhrne náruč kopretin,

našla tam jen silnici

a káravý pohled mámin.

Že prý marní čas vyhlížením,

Tak se jen usmála

Pokračovala dále sněním.

Jako duše ve snu zbloudilá.

Pokojem se oceán rozléhal,

Jejím očím tiše podléhal.

Ona se jen usmála,

Princi přednost dávala.

Pod okny dětský smích,

za zády další mámin vzdych.

A v myšlenkách si běhá on,

Jako láska, jako tlukoucí zvon.