Vzpomínání...

Měsíc se na krajinu snášel,níž a níž
Lásko má jediná ty jen spíš a spíš.
Jak probudit tě mám jak zahřát tvé dlaně,
Děkovat bohu za chvíle s tebou, děkovat za ně.

Žít s tebou byla pohádka tisíce a jedné noci,
Nemůžu bez tebe být,bez tebe a tvé moci.
Chybíš mi moc a to mě bolí a rmoutí,
Každičkou noc se snažím s tebou snouti.

Ty na cestu ses dala sama,bez pomoci
Bez polibku bez stisku rukou jedné noci.
O jak bezesné noci trávím sám,
Proč lásko jsi mě opustila se tě ptám?

Ty jistě mě tam slyšíš jak vzývám tvou moc,
Vrať bože ten čas aspoň na jednu noc.
I ta malá chvíle strávená s mou milou,
Bude mému srdci stačit tvou boží silou.

Já k tobě přicházím s kvítky oblíbených růží,
Lásko ani nevíš jak, mě to všechno souží.
Jaké to je být tam na tom druhém břehu,
Ty cos rozdávala radost,sílu a svou něhu.

Ptám se bože proč dopustíš aby mladý život zhas,
Budu se ptát dnes a zítra a pořád zas.
Lásko vydrž jistě sejdeme se na onom světě,
Až budu stát na konečné metě.

Až ten můj vlak zastaví a já budu hledat tě v davu,
Budu mít čistou mysl a mou hlavu.
Vzít tvé ruce a pohladit tvé tváře,
Budu moci až zřím té boží záře.
Věřím že jistě se naše srdce spojí,
Já zase budu tvůj a ty láskou moji.

Když mám slabou chvilku a vzpomínám.