Zaklíněni
Zaklíněni
Zaklíněni osudem a vlastní volbou.
Kratičká extáze
s hrozbou probuzení.
Dilema stálé:
spát anebo přiznat si, že budík už zazvonil ?
Medem slov uši zalepené.
Dva.
Do sebe vrostlí,
jak do kamene,
vlákny zklamání a pochopení.
Spolu v čekárně na katastrofu.
Den co den.
Rozervaní oni
s touhou zůstat i jít,
než bude pozdě.
Možná ale utečeme jen vlastnímu já...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
prvni veta pripomnela nohavicu - zestarli jsme, lasko. Pak uz jsem onemnela a cetla. Dekuju.
A citim se provinile...nechavas mi tak krasne komentare a ja nejsem schopna ani vcas psat pochvaly na ty tve krasne basne...mozna je to tim, ze vetsinou onemim...tve basne jsou jako dostat se na chvili do transu. A kdyz z nej procitnes, nejsi uz si schopna vymyslet nic, co by se dalo napsat...rikam tedy souhrne: krasne.
31.05.2008 11:28:00 | Franti
Krásná báseň...rozervaní oni ....tak to bych byla já....láska je ale dar....
robot píše: VAZ zlomit či nezlomit....sobě nebo jim otázka vlastních vin...
29.05.2008 16:17:00 | Noc17
Nikam bych nešel, zůstal bych a ani se nehnul :-))
15.05.2008 21:11:00 | Chancer
... a možná neutečeme nikam, před ničím a ani před sebou ...co pak ...no nezbude nám nic jiného než si žít ten náš krásně zkurvený život ...to je vyhlídka :)…
15.05.2008 11:42:00 | WhiteSkull