.
.
Prorůstá mnou
na kusy trhá
(uvnitř)
zvenku ještě držím tvar
i tvář
mám oči
úsměv
pohyby
prázdné ruce
bezmocný hlas
stoupá
z břehů se vylévá
zaplavuje spáleniště
(hořela jsem stovky dní a nocí)
už
zavírám oči
skrývám úsměv
kamením
s plnýma rukama
K Ř I Č Í M
.
.
ztrácíš se mi...
.
.
.
Popel pěkně prohnojí půdu a brzy se zase všechno zazelená... a třeba je tím pravím zrovna nějaký hasič!
18.05.2008 17:16:00 | Jabba_Hutt
v mysli se mi noří
smutku - aspoň malunko
Avšak to co hoří
to může být i slunko...
Pěkná, SuperTipuchtivá báseň:-)
Roboti: No DYG jó, né?
16.05.2008 17:49:00 | abcabcabc
Ak dokazes horiet stovky dni
Dalej aj mne takto pis
a nezhasni...
Dakujem!
15.05.2008 15:05:00 | džemo