Dnem i nocí čekám na tebe

Dnem i nocí čekám na tebe
Vím žes příliš vzdálena
než aby tvá tělesnost
zde přítomna byla

Tak kles’ bych před tebou
na svá kolena
a políbil tvůj klín!

Vím žes příliš vzdálena
než abys mohla slyšet
touhu mého hlasu
Miluji tě Doro!

V myšlenkách přec
stále s tebou rozprávím
toužím tě políbit
obejmout – a jak i víc…
Leč ani ve snu
se mi nesplnilo nic!
Tak opět vzkřísit naději!

Proč opět vše tak změnilo se
umřelo však nezmizelo?
Proč bylo to tak nečekané
jak náhlá rána pěstí
jež bezvědomím ztrestá vždycky
příliš slepé štěstí?