Nevěsto smutku . . .

°

Stojíš na předělu . . .
. . . rozvodí života . . .
(zdánlivě banální téma)
Než přeběhnou očima Tvůj verš
a než se rozhodneš
celé století uplyne . . .

Těch zbytečných kroků tam a zpět
Trápení nerozhodnosti plodící strach
Neviditelná stigmata s odpornou pravidelností úplňků
vyhřezávají na povrch řezavou bolestí a slzami
Umbra dnů zoufalého smutku soběnalhávání
Martirium představ dalších zítřků
v nichž peklem je samo probuzení
anebo bezesná noc . . .

Májový podvečer zavoněl deštěm
Zpěv od Vlčnova
táhne se údolím v širý svět
Chystá se králů jízda
Než Tobě navěští cikánka z karet
tam skončí královský hodokvas
a mnoho panen ulehne
do májového hnízda
Poslechni jejich rozvášněný dech
jako poslední dobrá výzva
než zahodíš svůj klamavý vhled
na opuštěné nevěstino lože
Poslechni píseň o vysoké hoře
kterou celý Tvůj dobrý osud
zůstal k večerní modlitbě odzpíván

Probuď se . . . ! . . .
nevěsto smutků . . . je jaro . . . !
Probuď se . . . ! . . .

°