Pocit

Sedím v koutě zavřená,
myšlenka se vytrácí.
Naše cesta zmařená,
láska se nevyplácí.

Láhev v ruce držím,
sklenku si dolejvám.
Časem zase běžím,
a hudbu poslouchám.

Je to pocit bezmoci,
kdy růže mi uvadá,
nemůže nikdo pomoci,
trn na mě dopadá.

Svírá mě v srdci,
šílená bolest.
Stává se to v noci,
nemohu z postele vylézt.

Je to strašná nemoc,
diagnóza zní rozchod.
Copak chci tak moc,
jen ne tvůj odchod.

A tak dál tu sedím,
čas to vše srovná.
Do prázdna hledím,
sama,tak nemluvná.