Naděje

Mám v rukou stejnou růži
Tak jako před lety
Nalezenou v jámě tiché
V jámě pro květy

Obrovský kopec se zelenal
V zapomenutém kraji stínů
Slunce svítilo opět jako nikdy
A já držela tu růži ve svém klínu

V noci jsem utíkala nahoru
K obloze plné třpytek
Každé ráno na polštáři
Ležel od tebe kvítek

Postrádám ta rána
Kdy probouzelo mě tvé objetí
A stále doufám a věřím
Že nejsme přece prokletí

Byť zdá se to někdy tak
Na křidýlkách ten prášek
Je neustále stírán
Tebou, tyranem lásek

Podívej se, podívej,
Stojíme znovu na kopečku
Tvá růže klesá do jámy
Tak zavři oči na chvilečku…