Není o čem...

Myslím na ten den kdy jsem Tě oslovil
a jak dál to bylo krásné
přec nám oběma jsem trauma způsobil
a tak věřil ,že budou jen chvíle šťastné.

Své trápení těm nepravým jsem svěřil
a netušil,že je to špatně
své soukromí tak málo sobě střežil
a důvěra ta vymstila se zdatně.

I když Tě lásko ztrácím
přec miluji Tě stále více
tak ke chvílím společným se vracím
i když tuším že mi nezůstaneš sice.

A nemyslím na žádnou kolem
když stále věřím,že tolik společného máme
a nemyslím na to co říkají nám zborem
tak nechci připustit,že jeden druhého se vzdáme.

Tak ještě zkusme životem jít spolu aspoň chvilku
když nevýjde to,vždy rozejít se můžem
je krásné cítit v těle každou žilku
když miluje se žena se svým mužem.