Louka smutných písmen

Už tolik vět, tolik slov a tolik písmen,
A všechny působí, tím smutným dojmem..
Všechny slova-slané slzy,
Každá věta- vráska v srdci..

Všechny slzy, písmena rozpíjí,
Všechny vrásky v srdci, na papír si vybíjím..

Zklamané slova, do ticha křičí mé ústa,
Louka ze smutných písmenek, je úplně pustá..
Na louce místo květin, jen vykřičený slova,
A na stromě o podál, už nesedí moudrá sova..

Místo slunce na nebi, mí ubrečený oči,
Místo divokých koní, jen černý kočár a v něm smutný kočí..
Místo zelených listů na stromech,
Jen mé vlasy, poletují v pramenech..

Tak řekni, kde je všechno hezký? proč už tu nic nezbylo?
Proč už tu nelítají motýli? když mě se tu tak líbilo..
Proč všechno je tu černý? vždyť barvami to hýřilo..
Tak odpověz! proč to děvče mezi řádky, tak nekonečně plakalo?

Už jsou tu jen písmena, a já si to prý nemám moc brát,
Tak proč jsi mi šeptával ty věty, jak máš mě moc rád..
Písmenko za písmenem, slza za slzou,
Slovo za slovem, věta za větou..

Bílý papír, plním černými řádky,
Tak moc chci zase květiny, tak moc chci je zpátky..
Chtěla jsem napsat, jen krátkou báseň,
Ale mé srdce bolí a já budu psát nekonečno písmen..

A jako ano, B jako bolest, C jako cesta,
J jako jediný za sta..
M jako milovat, N jako náruč, S jako strach,
P jako slova co promění se v prach..