Pocity...
Pocity...
táto samota,
raz ma zabije,
telo dodýcha,
človek dožije.
prázdne miesta,
stoličky voľné,
tak ma trestaj
za hriechy moje.
srdce kravavé,
rany na duši,
bolesť v hlave,
slza na vankúši.
tmavý kút,
ulice prázdne,
plno okóv a pút,
a koniec mojej básne..
raz ma zabije,
telo dodýcha,
človek dožije.
prázdne miesta,
stoličky voľné,
tak ma trestaj
za hriechy moje.
srdce kravavé,
rany na duši,
bolesť v hlave,
slza na vankúši.
tmavý kút,
ulice prázdne,
plno okóv a pút,
a koniec mojej básne..
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
...básně se dají psát na pokračování a tato první,není zrovna veselá,ale další (s postupem času) piš veselejší a veselejší a vydaná sbírka života bude v průměru legrace.
18.05.2008 12:32:00 | WAYWARD