Víš, já jen...

Víš, já jen... trochu se bojím a...

... slzy se mi hromadí v očích a nevím, kdy to přestane,
dal jsi mi list lípy a to se mi jen tak znovu nestane,
líbal jsi mě pod rozkvetlou třešní, která tak krásně sladce voněla,
milovali jsme se pod modrou oblohou a srdce se nám zachvěla,
seděl jsi vedle mne na lavičce a slunce na nás svítilo,
chodili jsme spolu křížem krážem městem a moc se nám to líbilo,
usínali a probouzeli jsme se pod jednou peřinou,
ten čas tak rychle utíká, každou vteřinou...

... prosím, ať to neskončí...

Víš, já jen bojím se osamělosti a těch svých pár slz,
bojím se, že nebudeš se dívat na mne, ale skrz,
víš, já jen přemýšlím o naší lásce
a bojím se, že přestaneš být můj rádce,
víš, já jen bojím se trochu budoucnosti a nejistoty,
proto potřebuji vědět, že tady pro mě jsi a budeš vždy Ty.