Zrada

Podívám se do dáli,
srdce mé zaplesá, kamarádka jde
Těším se na její objetí,
ona ale řekne s dojetím
„Víš, co mi řekl ten tvůj?-
Že prý chce být jen můj.
Můžeš se ho na to zeptat,
asi tě to bude deptat.
Myslím, že ti to řekne sám,
přemýšlím jestli mu svoje srdce dám…“

Běžím jako smyslů zbavená,
tentokrát nejsem z běhu znavená.
Musím vědět jestli je to pravda,
taková hnusná zrada.
„Nechtěl by jsi mi něco říct?“
Smutně sklopí oči,
už teď se se mnou svět točí.
„Je to pravda?“
„Je.-Nemiluju tě-asi.
Nevím chci to jen zkusit.-
Jen na krátkou dobu.“

Jen na krátkou dobu?
V slzách už tonu.
„Na krátkou dobu?-Nebo navždy?“
„Nevím.-Nevyznám se v sobě sám.
Až to zjistím, vědět ti dám.“
Zavrtím hlavou.
„Buď s ní sťastný-už tě nechci nikdy vidět.-
Musela bych se stydět.
Zneužils moje city, rozdral si mé srdce“
Zrada, lži, výmysly…
Otáčím se a odcházím,
Teprve teď mi všechno dochází.
„Ahoj“ říká ještě.
„Sbohem“ odpovím a zpřetrhám tak všechna zbývající pouta…
zbývá mi jen po pochopení touha…