Nevěra

Nevěra
Osud je ničema a tiše se mi směje,
přivedl do cesty lásku bez naděje.
Rozum mi zatemnil, srdce na cáry dere,
co jednou rukou dává, to druhou zase bere.
Mě noční vánek tiše suší tváře,
to kvůli němu,když hloupá brečím do polštáře.
Pak dveře otevřeš a schovám mokré tváře,
a já tě šťastná objímám - miluji lháře.
A ráno zase musíš za ní jít,
kdo lásku nepoznal, nemůže pochopit.
Pak dveře zaklapnou a dál jsem zase sama.
A odpouštím ti....lásko milovaná.
Čekám tu dál, ať kdo chce, co chce říká,
když ho tak miluji, mého nevěrníka.
Osud je ničema, ne happy end a duha,
on je dál nevěrník a já?.... Já dál "ta druhá".