Jen natáhnout ruku...

Do očí se mi dívej a nepřestávej
aspoň v jediném pohledu, na chvilku buď můj
stojím tu rozechvělá, výraz tváře
co říká v rozpacích, jen se dívej.

Ten pohled do očí, zmatek
motýli zas si v břiše krouží
jen pro ten pocit, pro lásku
co vzniká zas ze zablácených louží.

Jsi tak blízko, jen natáhnout ruku
jen natáhnout ruku jako poprvé
ale co to je, co mě to drží
možná zítra už budeš zase s ní.

Nemilovat, necítit nic, žila bych v zajetí
nebo snad navěky svobodná byla bych?
Milovat, cítit se šťastná v tvém objetí
a zase slyšet svůj šťastný smích.

Hvězdy padají jako slzy
hvězdy slané v očích mých
nechápu se čím dál víc
na co to slůvko kdybych...

Jsi tady, tak blízko, jen natáhnout ruku
a držet v ní hvězdu i celý svět
jen natáhnout ruku a být s tebou
a nedívat se již nikdy zpět.

Ale lámat srdce jiné to bych nezvládla víš
mám strach...že zítra zas budeš s ní
mám strach, že pohled můj už neuvidíš
a mně opět nezbyde nic než věčně snít...