Kapková symfonie

V odrazech louží vidím obrazy
šedé a přitom tak barevné
strach, bolesti, podrazy
všechny sny co byly nám slíbené.

Dvě kapky cestu k sobě si hledají
možná marně, možná navěky
v tichosti šeptají si potají
co mohou zažít dole u řeky.

Kapka se vydá po cestě
a směle si pluje dál a dál
jen na chvíli se ohlédne po své nevěstě
proč by se zrovna o ni bál...

Tak křehké to bylo, krásný sen
jen nepočítal s nohou záškodníků
tak krásné - být spolu jen
krásné, a kapka končí na chodníku.

Ztratily se dvě kapky...
co to v tomto světě vlastně znamená
vem si deštník a nebo plavky
teď můžeš dělat ramena.

Skáčeš si do louží
a miliony malých kapiček
běží, mlčí, touží...
co to pro nás znamená?

Prší a kapky bubnují do oken
proužky stékající po sklech zas
někde se spojí, jindy střetnou jen
ty kapky, to je každý z nás.

Milostná symfonie v jednom pohledu
svět, co leží ti u nohou
cit, skrývající se v kusu ledu...
Jenže kapky milovat nemohou.