Pohádka o dvou kolombínách

Zavřelas mě místo v dlaních
v malé skleněné kuličce

Tiše křičím
Směješ se mi

Mám bílou tvář jako mim
a velké tmavé oči a malá tmavá ústa

Mlčím tak strašně nahlas
Mám malá tmavá ústa

Říkám víc než musím
Říkám víc než smím
ale
Ten vodopád nelze zastavit
Aspoň teď ne

Tvé malé zvířátko ve skle se ti už nelíbí
Zkusila jsi ho utopit v řece

ale mám moc vzduchu a plavu
jiskřím na slunci

nápadně a nezrale a naze blýskám všem do očí
i když jsi chtěla být nenápadná

mít své malé zvířátko malou kolombínu
nebo jsem ti byla spíš pierotem

usínám na dně svého průhledného
odhalujícího akvária
za nímž je svět
a ryby

a někde v dálce ty