NEVINNÝ ZLODĚJ

Srdce´s mi popálil odlesky plamenů,
na krku visí mi nejtěžší z kamenů.
Těšíš mě, bolíš mě, něžný i zběsilý,
kam zas jdeš, zůstaň tu, alespoň na chvíli.
Držím tě, pouštím tě, má stavbo na písku,
líbám tě, miluji - za lásku, bolístku.
Jsi den i noc, jsi záblesk na dlani,
k ránu se rozplyneš, když přijde svítání.
Přijdeš a odejdeš, pláču a směji se,
láska i nenávist smíchaná na míse.
Přilétáš odlétáš, stal ses mým motýlem,
nechci si připustit, že bys byl omylem.
Lásku i nelásku v každičké podobě,
nejdřív tě vyženu, pak toužím po tobě.
Říkal´s mi: "Nechtěj mě, lásku jen přikrádám,
neslíbím, neřeknu, svůj rozum ovládám.
Nemiluj, nechtěj mě, já jsem už takový,
dávám a beru si, co mi den napoví.
Vezmi si, daruj mi, jen srdce nedávám,
neumím milovat, jenom si pohrávám."
Přesto se nebráním - jak ladí naše těla,
proč jenom bolí to - když mám, co jsem chtěla!