Chtít víc

Věděl jsem o tobě již mnohem dřív, než napsal jsem ti poprvé.
Bylo to minulý rok v prosinci a počasí nebylo sněhové.

Po snížku nebylo opravdu nikde ani stopy.
Jenže ty jsi mi odepsala a já byl strašně happy.

Jen škoda, že už po Vánocích bylo.
Už jsem totiž nemohl mít přání, které by se mi třeba splnilo.

Kdyby ty jsi byla Vánočním dárkem, tak leccos by se změnilo.
Mé srdíčko by se díky tobě ze smutného snu vzbudilo.

A proč vlastně váhal jsem tak dlouho, zda-li ti vůbec napsat?
Myslel jsem, že šance poznat tě je nulová a já zas budu citově strádat.

Je to asi tím, že chci vždycky mnohem víc, než se jen pobavit a odejít pryč.

Chci vidět pěkně zblízka to tetování v podobě sluníčka, které na pravé lopatce máš.
A taky chci vidět tvoje čokoládový kukadla a ten nádhernej úsměv, kterým mě i na fotkách dostáváš.

Chci se něžně dotknout znamínka, jenž máš napravo u spánku.
Chci být u toho, když budeš usínat a probouzet se ze spánku.

Nemám absolutně žádnou představu co se bude dít, až tě budu chtít třeba políbit.

Ale nejde o to, co chci já.
Protože bez klíče od tvého srdce se nic dělat nedá.