Můj sonet pro tebe

Zbylo už jen poslední
ze všech mých Já, co jsem měl
a spadlo do tvých dní
a snad strunu tvou jsem rozezněl.

Přeji si, ať není hluchá,
ta jediná struna, jež smysl má,
neboť prvně srdce juchá,
že nemusí býti sama mysl má.

Co dal bych, abys byla tónem
z té struny a mne zněla
do bytí, do smutných domén,
jež samota snáší z těla,
když nese se ticho chvil kolem;
ach, kdybys to zbylé Já chtěla...