Miluji to ticho

Nepatrný závan větru,
ze země, uprostřed polí,
hraje si s lístkem, věřte věru,
stará panna své dítě kojí.

Kvítek okvětní z růže padá,
skrz zavřené dveře,
do nebes s vánkem stoupá,
do větví, svých žil strom se řeže.

Uprostřed ničeho kam květ se prochází,
nebeské, až to uši trhá,
ticho se zvonky štěstí,
svůj klid nevděčně hltá.

Miluji to ticho,
když svět blázní