Proč se stalo?

I když jsme si nic neslibovali,
něco citů přišlo mezi nás.
A teď vadí Ti snad všechno,
nejvíc však pohledy cizí.

Co na tom, že rozdíl věku,
do očí bije a všem se vysmívá.
Miluji Tě z celého srdce,
těžký to kalibr pro naše okolí.

Chci v náruči Tě zase držet,
pořád šeptat slova milá:
,,Stále rád Tě mám a budu!"
Jenom ke slovu mě pustit musíš.

Věta rozvitá v holou se mění:
,,Ano, ne, nevím, neptej se..."
Tohle odpovědi Tvoje jsou,
říkáš že láska už s námi prostě není.

Cítím že mne vůbec nevnímáš,
jiný obraz v srdci chováš.
Co on má a já nevlastním?
Nad otázkou mou se jen usmíváš.

Dny a noci společně prožité,
ve vzpomínku se tiše obrací.
K bolesti která mne ničí,
neskutečně lhostejně se stavíš.

Prosím, volám, křičím: ,,NEODCHÁZEJ!"
Málo platné, hlas slabý asi mám.
Žádost moje k Tobě nedolétne,
marně na okno klepe, neotvíráš.

Musím časem na Tebe zapomenout
ale zbytečná snaha to bude.
Při psaní do srdce mého,
ostrá tužka použita byla...