Smutno je mi...

Smutno je mi po naší úžasné vzájemnosti,
Zamčeno to však navždy v ledové tajnosti…
Smutním po jistotě Tvé hřejivé přítomnosti,
Měla pro mne punc nejdražší významnosti…

Stýská se mi po zvířecí jemnosti,
se kterou jsi mne něžne miloval.
Stýskání svěřuji neosobní písemnosti,
aniž bys ji kdy dešifroval…

Toužím ve vší skryté skromnosti,
Po Tvých roztančených měkkých očích,
Toužení, jak náznak dotyků lehkosti
se vzpomínkou úsměvu nejhezčích…

Chybí mi vzít Tě za mužnou ruku Tvou,
Schovat se na Tvých ramenou.
Užívat si pocitu bezpečí,
Všechno tohle moc chybí, jednu to rozbrečí…

Nebyla dost dobrá, ale i tak milovala,
Láskou něžnou a nejsilnější,
Do hnědých očí, když se Ti s láskou zadívala,
Svět se zdál hned krásnější a barevnější.

Teď v šedi pomalu hrabe se čas,
Neuvidíme se znovu a zas.
Z lásky a touhy zbyl jen rým..
Kde jsi má lásko, co já teď tady s tím…???