Odešel jsi...navždy...

Krásna jako květina,
když líbá kapky rosy,
neskutečná jak vidina
našich bezesných nocí.

Něžná jako sen pod víčky,
nevinná jako oči jeptišky,
zářící jako hvězdy na obloze,
nekonečná jako obzor ukrývající se v mlze.
Taková byla naše láska.

Nedotknutelná jako vesmír kolem nás,
najednou, jako by se všude zastavil čas.
Když probudila jsem se sama v pokoji,
kolem mě bytosti s černými závoji,
bála jsem se zvednout a projít celý byt,
bála jsem se, že bych smutek těch bytostí mohla pochopit.
Odešel jsi.

Odletěl jsi se svými anděli
a já jsem zůstala sama na Zemi.
Myslím, že nedokážu popsat, jak jsem se tehdy cítila,
stála jsem na místě a jakoby nežila.
Jenomže ten, kdo nežil, jsi tu byl Ty, má lásko.