Já, neživý ptáček

Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají.
Když ptáčka lapají, klícku mu blýskají.
Když ptáčka lapají, na nic se ho neptají.

A co když ptáček není ptáčkem?
A co když nechce lapit, pláče?

Nepláče on, pláče duše.
Jen ta totiž tuše,
že takhle láska ptáčka topí.
Jak se ptáče věci chopí?
Nijak, už má ruce svázané.

Ptáček není ptáčkem, láska není svobodou.
M8m se smát a nebo brečet?
Nechci už nic, jen mlčet. brečet.

Je-li láska výjimečná, proč, když je jiná,
je špatná?

I ptáček miluje, i ptáček cítí, co však nikdy neprožije, je láska k muži.

Proč touha svírá a neosvozobuje?
Proč láska bere volnost?
Proč bere klid a přináší strach?
Proč? Proč? Proč?
Protože láska, protože já, prtotože ne on a ona.

Jiní lidé mají jinou lásku,
je tak těžké ji najít,
je težké ji ztrácet.
Je těžké ji přiznat.

Neplačte rodino, není to štěstí? No není to štěstí? A co tedy pak?