Anděli..
Anděli..
tak krásné a čiré..
Anděli můj, máchni svou perutí
a odveď mne do světa,
kde všechno takové bude.
Anděli můj, andílku milovaný,
prosím, zůstaň se mnou..
Do skonání světa..
Anděli, ty dive nevídaný
pojď a hvězdy třeba ať zblednou..
Anděli, kde je ta zem?
Poletíme černou nocí?
Anděli, pověz mi jen,
budou tam vlci?
Andílku můj, tobě já věřím,
neopouštěj mě..
Anděli, zahřej mne svým peřím
když bude mráz,
ať mohu tě obejmout pevně..
Nech mě poznávat světa krás..
Toho našeho, kde nevyjí vlci
a kde nemusím se bát nocí..
Přece tam, v našem ráji.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Poletíme černou nocí?
Anděli, pověz mi jen,
budou tam vlci?
Nocí poletíš, vlci tam budou. Ale tvůj anděl tě bude chránit. Pokud budeš chtít...
29.05.2008 15:58:00 | IvoMaria
byl jednou jeden anděl.. ač měl kolem sebe bezpočet svých druhů, krásných a bílých, on byl ošklivý a šedý.. schovával se jim za mraky, ty šedivé bouřkové, těžké vodou a ledovými kroupami, jen aby šeď jeho postavy nebylo tak vidět.. jednou se neopatrně snesl ještě níže a pak mu silné krupobití zlámalo křídla a on padl dolů na zem.. ležel tam dobitý v louži tajících hroudek ledu, celý od bláta, ještě šedivější, nežli kdykoli předtím.. po bouři vyšlo slunce a koukalo s děsem na takovou zkázu.. pak uvidělo dívku, jdoucí tím směrem.. přišla k ubohému andílkovi a pomohla mu z louže do trávy.. poumývala mu kousky ledu tvář a špinavé šmouhy na peří.. stejně zůstalo ošklivě zbarvené.. najednou se zablyslo a zaburácel hrom.. poslední.. anděl zazářil tak, že Slunce si muselo zakrýt tvář, tak oslňující byla jeho zář.. když znova otevřelo oči, vidělo už jenom tu dívku.. u její nohou leželo v trávě růžovou perletí třpytící se srdce
28.05.2008 08:11:00 | Petbab