Sen

Snad se mi to zdálo?
Nebo se to doopravdy stalo?
Nejspíš to byl sen, však nezdál se mi jeden den,
byl to rok a půl, rok a půl trval ten sen.

Vždy když jsme se uviděli něco se dělo,
naše srdce rozeznělo!
A i když jsme spolu zrovna nechodily,
v srdcích naše zvony pořád bily.

A oni bily stejným hlasem,
A my věděli jsme oba,
že přijde doba,
která bude naším časem.

A když tu byl ten čas, kdy spolu jsme byly
naše oči zářili štěstím, že máme někoho pro koho jsme žily.
celý svět nám patřil, ale vše důležité šlo mimo nás,
to, to byl ten čas.

čas budování vzdušných zámků
vidím je měli zlatou braku
zlatou branku s nápisem:
Lásko hledáš mě, tady jsem.
Tady jsem jen pro tebe
a tady umřu i za tebe
Pro naší lásku, pro náš svět
Svět krásný a čistý jako květ.

Ten čas ještě nikdo nezažil!
Tu něhu, ty krásné okamžiky, kdy se naše rty dotýkali.
dotýkali se celého těla, řeky fantazie protékali.
Naše těla se dotýkala, v obětí s vášní spalující
svojí velikostí strhující.

něco se však stalo
věci do pohybu dalo.
Oba jsme se začali bát,
a začali jsme i utíkat

Zbyly už jenom vzpomínky, na ten nejkrásnější svět
který nám mohl každý závidět.
Zavřeli jsme všechny brány
nic už nezahojí naše rány.
Už nevidíme nebe se vzdušnými zámky
jsou uzamčené všechny branky.
Už vidíme jen to co mohlo být
jenom tu naši lásku nezabít
Proč jsme to udělali?
Proč jsme utíkali?
čeho jsme se báli ?
vždyť by jsme jeden za druhého ruku do ohně dali
A ty vzpomínky tak strašně bolí, tak moc bolí,
ale Proč?vždyť patří lásce mojí
lásce mojí jediný,vždy tak krásný a nevinný

Asi už nikdy nebudeme snít společný sen
Asi už nikdy nepůjdeme ruku v ruce ven
Asi už nikdy nebude nám patřit den.

Sen plný štěstí, lásky, sen krásného vztahu
takhle skoncil ten náš sen, každý našel svojí dráhu.