Noc

Měsíční svit proplétající se mezerami dřevěného srubu, stlouklého v koruně stromu. Neutišitelné houkání osamocené sovy. Klidná a teplá květnová noc.
Ještě před chvílí ne tak klidná... Ve srubu pár milenců šeptající si sladká slovíčka, z blízkého okolí sem doléhají zvuky vesnických pracantů, kteří ve den nestihli spravit své stroje.
Chlapec dívce vpichuje svá vyznání tenkou jehličkou přímo do srdce. Vzrůstá touha... Touha dotýkat se svých těl, touha hledět si do očí mezi vroucími polibky, touha žít jen jeden společný život...
Minuty letí jako splašené a z bouře emocí je vytrhne až houkající sova... Dlouze se políbí a zůstanou ještě hodnou chvíli ležet. Pak opatrně sestoupají dolů z koruny stromu.
Tiše si povídají a mizí z dohledu... Na každých pěti metrech se opět zastaví a políbí se... Vesnice utichla... V koruně stromu opět zahouká sova... A pak už je ticho...