Ještě toužím ...

Očima v řece hledám zlato hvězd.
Měsíc již nakukuje přes ramena.
Není již pomoci, nechám si hlavu plést.
Ale toužím, z dálky voní posečená sena.

Kolik se v tůni záře utopí,
než listem trávy sklouzne slza rosy.
Kolikrát ráno chytí za klopy
tmu, co polehoučku zmizí do rákosí.

Kolikrát nad jezem jsme spolu seděli
a líbali se nekonečně dlouho.
Splav v jemných vírech krajek ševelil
a naše srdce přetékala touhou.

Ano, zasnění po lásce, co již není,
která vždy vše smutné v radost mění.
Ač člověk umírá, láska ho zvedne,
bolestně se to změní, tělo se nehne.

Snění o lásce je krásné,
naplnění toho, to je vzácné.
Nechci už jen stále v bolesti snít,
chci tu pro lásku stále být.

...prostě touha...