vzpomínky pod širým nebem

pozoruji tu záři nočního nebe,
a myslím už zas jen na tebe.
vzpomínám na ten lásky čas,
jak při pohledu na tebe přeskočil mi hlas.
srdce mi bušilo jak šílené.
jenže tys měl oči zavřené.
jen ta jedna ti v srdci ležela,
ovšen já to boužel nebyla.
bála sem se toho co se stane,
až se tento krásný sen zas rozplyne.
dnes mi rozum říká: už nikdy více,
nemilovat by byl hřích mi naopak říká srdce.
jenže na kohopak mám jen dát?
na rozum? a už nikdy nemilovat?
říká se že bez lásky není života.
co když je ale nedobrovolná tato samota?
jak se mám před ní ubránit?
jak svou mysl před samotou uchránit?

/Vždyť je tu ještě přátelství
pomůže ti v každém neštěstí.
nikdy se k tobě neotočí zády
vždy ti ulehčí ty drsné pády.
přítel je to nejcenější co teď máš,
a jen těžko na něj vzpomínáš.
Bereš ho jen jako samozřejmnost?
To by byla od tebe velká hloupost!
To si ale nejdříve uvědomíš.
až toho nejlepšího přítele stratíš!
Pamatuj láska není všechno,
ale není to zas jedno velké peklo!
bez ohledu na konec
vyhýbat by se jí mohl jen pitomec!/