Obraz a umělec

To pár tahů štětce,
barva se slívá,
snad příběh jednoho umělce, či šílence,
co s obrazy splývá.

Bílá, nic,
jak prázdná slova.
Upřeně se na ni dívá
a čas tiše tiká, teče.

Štětiny štětce,
nástroj pro zorání plátna,
jemně se spojí s barvou
a pod vedením čisté mysli, srdce, tvoří.

Bílé to nic rozkvétá,
rozkvétá v zrcadlo, které nemění tvář.
Odráží duši, snad mysl, možná sebe sama,
kdo ví.

A duše každým tahem vnímá,
uspokojení, nachází klid.
Snad tím, že se vidí
a s plátnem se pojí.

Tah, dotyk,
barevný polibek,
vztah víc jak láska,
pojí obraz s umělcem.