omyl

Světlá strana života mého byla zhatěna,
není žívot jaký byl,pověst byla zhaněna,
není cesty zpět,není cíle,není návratu.
Temnota se mi myslí krade,už nenastane slunovrat,
není už anděl,co hodný lásky byl,už padl a není.
Jsem zdrcen a nehledám už to,co to změní.

Byl jsem hoden milovat,ale o to přišel jsem už dávno,
mýlíš se lásko,omylem naivním,omylem co ublíží.
Jen tápu,nevím kde jsem,ani proč tu jsem,
temnota jde životem mým,už vidím jen její temnou kápi.
Proč lásko,proč jen jsi vyslovila slova co mě trápí,
není kousku pravdy ve slovech tvých,
jen lež a úmysl zlý svědomí mé drtí.
Prosím pochop,není tomu tak,jsou to slova lživá,
je to zlo od tebe,vzpomínka tak krutě živá.

Už není větru,co by mi z šatu prach smetl,
proč jen proč jsem se v tobě samé tolik pletl.
úmysl můj lásky plný byl.
Nemůžu už nemůžu v hanebném omylu tvém žít dál,
odplata za lásku,odplata za to,že jsem se o tebe bál.
Prosím ticho cti,už nemluv a netrap srdce mé.
Už nemůžu dál,chci také mit klid a ticho své.