Spirála

Lásek vratká rozkolísanosti,
jak počmáraný papír
trháš ve mne obezřetnost!

Života spirálo,
jaksi se zaplétám.
Rytmus srdce mého
roztloukáš do taktů zběsilých.
Činy sami činí,
od mysli odloučeny zcela.

Rána bytí mého.
Ach ta rána -
svá křídla bílá
jak racci rozpínají -
znavená rána jasmínová.

A poledne - planoucí - horká ...
v dlani mi ze slz vzpomínání
magnolie orosená rozkvete.

Do oken pak
večery broskvové vpustím.
Ach,večery - pozvané.
Pohledy tázající
s otisky dlaní,
cos zanechal,
dávají si randez - vous.

Nektaru broskví slastného
noci ústa budou míti plná.
Oh,ty noci netopýří.

Písčité duny těla
danosti čišícího,
dvojakost neskrývaná,
ten oheň rozmařile roznícený
soudnost moji vymítily docela.