Zase sem byla jen kus hadru...

Za sem byla jen kus hadru,
se kterým tys zametal a hrál jen hru.
byla to rána,
která přišla hned z rána.
Seděla sem tam a nic nevnímala,
myslela sem jak tě zničit abych se smála.
Abych měla v duši klid,
musim tě snad i zahubit.
Teď ublížím já tobě jak ty mě,
pak snad konečně dojde má duše pokoje.
Bolí to, že tě ničím?
Mě to taky bolelo a teď jen sedím a mlčím.
Nechám tě to vyžrat až do dna
jen se trap ať vidíš čeho všeho sem schopna.
Už si nenechám od tebe ubližovat
a na práh života posouvat.
Já se jen tak nevzdám toho co mám
a to rodiny a lidí co znám.
Ty už k nim nepatříš!
Tak táhni!Táhni už pryč!