Pohádka? Balada? Horror?

Slunce zapadlo a přestalo mě hřát...
Slunce odešlo a já se přestal smát...
Občas ještě vysvitne,
však bojím se že je to jen iluze...

Voda se vypařila, ta, kterou potřebuji pít...
To vše pro mě znamená osoba, se kterou již nemohu být...
Vzduch přestal proudit,
ten, který k životu dýchat je nutné,
proč jsou bez tebe dny tak pusté...

Proč pořád cítím že jsi ta pravá, proč se nic nezměnilo?
kéž by to tak snadno jako u tebe i u mě pominulo...
Lidé co mě znají, mi říkají bojovník...
To znamená umět vyhrávat i prohrávat,
ale bez boje se nevzdávat...

Za tebe bych bojoval, za lásku, která je tek vzácná,
dala jsi ale najevo,že není jak,
pohádka byla tak krásná...
Ale jakoby princezninu lásku odnesl strašlivý drak...

Šel bych za ním kamkoliv a utkal se s ním...
Měl však co odnést?...
Pohádka zrejmě skončila, princezna byla osvobozena...
Nemělo tomu být ale naopak?
Neměla získat lásku, a neměl být zabit drak?

Takový konec ta pohádka měla,
tahle věc už se stala...
Čas neporazím, ač chtěl bych ho vrátit...
Víc než cokoli jiného....

Tvé trápení, Tvá bolest je i má...
Proto slíbit bych Ti chtěl, že zapomenout se budu snažit
Důležité, je to co je v srdci ukryté, a já ho vždy poslouchal...
Každému tuto radu jsem i dal...
Jim pomohlo...
Já abych proti němu zas bojoval...

Chtěl bych slíbit že se nevzdám...
Kdo ví jak to dopadne, snad mým spojencem bude čas...
Krásné sny a usmívej se, vždyť i noc je pak hned jasná,
dobrou noc, a buď šťastná...

...